Květen 2009

Prababička

28. května 2009 v 18:10 | Simča
Jednou,už nwm proč jsem byla v Praze v nemcnici,najednou jsem měla divný pocit-bolest u srdce-o týden později,když jsme jeli domů,tak mi bylo oznámeno,že ten den zemřela moje
prababička

Mínojská kultura

28. května 2009 v 18:07 | Simča |  Referáty
Mínojská civilizace byla civilizace doby bronzové, která existovala na Krétě přibližně v období 27001450 př. n. l.. V době mezi lety 2000 - 1600 př. n. l. dosáhla největšího hospodářského a kulturního rozkvětu. Po roce 1450 př. n. l. došlo ke vpádu Achájů z řecké pevniny, kteří s sebou přinesli kulturu Mykénské civilizace a Mínojská civilizace tak zanikla.
Ruiny paláce v Knóssu
Freska se třemi ženami
Původ krétského obyvatelstva a kultury, pojmenované archeologem Arthurem Evansem po bájném králi Mínoovi, je neznámý. Společnost byla centrálně řízena vládci sídlícími v nákladných palácích obklopených městy (např. Knóssos, Mallia, Faistos, Hagia Triada). Zde se shromažďovala a inventarizovala celá produkce z celého okolí a přerozdělovala se zpět obyvatelstvu. K tomu bylo z administrativních důvodů vyvinuto lineární písmo A, jehož jazyk je neznámý a nebylo nikdy rozluštěno. Jelikož Mínojci v době svého největšího rozkvětu ovládali hospodářsky i vojensky celé Středomoří, jejich paláce a města nebyla opevněna.
V náboženství stál v popředí kult uctívání bohyně Matky Země. Z tohoto důvodu měly ženy vysokou společenskou vážnost. Obřady tvořily převážně kultovní tance pod širým nebem. Častým rituálem byla přeskakování mladých mužů a dívek přes hřbet býka.
Zánik způsobil vpád Achájů z pevninského Řecka. Roku 1425 př. n. l. byl zničen palác v Knóssu, pravděpodobně přírodní katastrofou. Později byly zničeny i ostatní velké paláce v Mallii a Faistu. Jako poslední zpustl palác Kato Zakros.

[editovat] Dějiny a členění

Arthur Evans rozdělil historii mínojské civilizace na 3 období s třemi podstupni, jiní autoři později přidali dělení na předpalácové, staré palácové a novopalácové období:
  • Raně mínojské období (předpalácové období) 2800 až 2000 př. n. l., je charakterizované rozpadem rodového zřízení, specializací řemesel, rozšířením chovu dobytka, rozvojem mořeplavby, prvními doklady hieroglyfického písma, pečeťmi z kamene nebo slonoviny a keramikou buď charakterizovanou červenou nebo hnědou malbou na světlém podkladu nebo speciálně vypalovanou (vasiliská keramika)
    • Raně mínojské období I. - 2800 nebo 2600 - 2500 př. n. l. je období po neolitu, tehdy se objevuje první malovaná keramika a prvé měděné nástroje.
    • Raně mínojské období II. - 2500 - okolo 2100 př. n. l. - charakteristické kamenné vázy, mramorové idoly, první glyptické práce a bronzové nástroje
    • Raně mínojské období III. - okolo roku 2100 - 2000 př. n. l.
  • Středominojské období I. a II. (staré palácové období) - 2000 - 1700 př. n. l. je období výstavby velkých paláců Faistu, Knossu, Mallii (Chrýsolakos) a jiných, které skončilo zničením paláců zemětřesením; vznikem měst; stále výrobou pečetí, kamenných váz; prvním použitím hrnčířského kruhu; keramikou s polychromní malbou (rostliny, zvířata a pod.) a tzv. kamarskou keramikou (tenkostěnná bohatě zdobená keramika z jihokrétské jeskyně); a nejstarším dokladem použití granulace v Evropě (zlatý lev z Kumasy).
  • Období nových paláců 1700 - 1400 př. n. l. - je charakterizované velkou stavební aktivitou, monumentální malby
    • Středně mínojské období III. - 1551 - 1700 př. n. l. , paláce byly nově postaveny komplexnější a krásnější [zdroj?], stěny byly pokryté malbami a freskami, kresby na keramice znázorňovaly bežný život. Potom přišla další katastrofa - obrovský výbuch sopky na Théře (dnes Santorini) způsobil zemětřesení, které opět zničilo paláce (síla výbuchu sopky je odhadovaná na 2'400 megatun TNT[1])
    • Pozdně mínojské období I. a II. - 1550 - 1400 př. n. l., opětovná rekonstrukce paláců a výstavba nových, v umění se vyskytují přírodní náměty, přechod z hieroglyfického písma k lineárnímu (od středně mínojského období III. lineární písmo A, od pozdně mínojského období II. lineární písmo B, jehož rozšíření se spojuje také s posilujícím vlivem z řecké pevniny - Mykénci, Achájci) . Mezi roky 1450 až 1400 př. n. l. civilizace zmizela, což pravděpodobně souvisí se silným zemětřesením, neúspěchem vojenských akcí a achájskou okupací z pevniny[zdroj?].
  • Pozdně mínojské období III. (popalácové období) - 1400 - 1100 př. n. l. - Kréta se už nikdy nevzpamatovala. Krétský vládce se stává vazalem Mykén [zdroj?] a na Krétě se objevují charakteristické mykénské stavební a pohřební formy. Vznikala už jen malá sídla.
Okolo roku 1100 př. n. l. přicházeli na Krétu dórští kolonisté, kteří začali zakládat početné vesnice a místní obyvatelstvo před nimi utíkalo do hor a mimo Krétu.
Pozdně mínojské období (I.-III.) odpovídá v Mykénách období mykénské (pozdně helladské) civilizace (1600 - 1100 př. n. l.)

Líbí se vám...

23. května 2009 v 20:17 | Simča |  Já a blog

Jestli se vám líbí můj design,tak pls napište do komentáře ju???

Mne osobne se moc líbí,ale kdyby se mi nelíbyl tak tu není že??


Klip zaměřený proti těhotenství nezletilých šokoval celou Evropu (ČTI)

20. května 2009 v 14:51

Klip zaměřený proti těhotenství nezletilých šokoval celou Evropu

Velmi naturalistický videoklip ukazující rodící mladou dívku mezi kamarády na školním hřišti otřásl nejdříve celou Velkou Británií a nyní se již šíří celou Evropou. Klip je jakousi obdobou české kampaně "Nemyslíš, zaplatíš!" a velmi drsnou formou upozorňuje na velký společenský problém. Porodnost nezletilých je totiž ve Velké Británii vysoká a po sedmi letech začala znovu stoupat.

Video

Kampaň proti těhotenství mladistvých
zdroj: hey-babe.co.uk

Dnes 11:19 - Londýn
Videoklip byl natočen tak, aby upoutal pokud možno co největší počet mladistvých. Již nyní ho na sítích zaměřených na sdílení videí viděly už statisíce lidí. Videoklip má působit tak, že byl natočen mobilním telefonem a jeho poselství a účel je více než jasný - měl by odradit nezletilé dívky od myšlenky, že by se snad mohly stát matkami.
Na videoklipu je natočena skupina teenagerů běžící ke skupině jiných školáků. Uprostřed nich pak leží mladá dívka, která rodí, a její kamarádka jí pomáhá. Celý klip je zakončen sloganem: "Není to to, co jste očekávali? Být nezletilým rodičem nemusí být také."

Jakub Kynčl, Novinky


vIDEOKLIP zDE

Teotihuacán a Mayové

15. května 2009 v 15:24 | Já |  Referáty

Teotihuacán a Mayové


Na začátku prvního milénia radikálně změnily demografii centrálního mexického údolí mohutné výbuchy sopek Xitle a Popocatépetl. Starší civilizace, které existovaly před začátkem našeho letopočtu, byly rozsáhlým kataklyzmatem z velké části zničeny a obyvatelé, kteří katastrofu přežili, se přesunuli na sever údolí a založili Teotihuacán.
Teotihuacán - místo, kde se lidé stali bohy
Zříceniny Teotihuacánu leží dnes necelých 50 kilometrů severovýchodně od hlavního města Mexika, na vyprahlé náhorní plošině v nadmořské výšce asi 2200 metrů. Podle Aztéků byl Teotihuacán středem vesmíru, kde se bohové sešli, aby stvořili nový svět pod znovuzrozeným Sluncem. Bylo to místo, kde vznikl civilizovaný život a zrodil se čas.
Město bohů bylo skutečně postaveno jako posvátný obraz kosmu. Jeho hlavní osa, dnes zvaná Cesta mrtvých, je orientována zhruba severojižně a ukazuje k posvátné hoře Cerro Gordo. Na severním konci Cesty mrtvých, přesně ve směru na Cerro Gordo, stojí mohutná pyramida Měsíce. Východozápadní osa sledovala dráhu souhvězdí Plejád během letního slunovratu. Dvě obří stavby s chrámy na vrcholcích, pyramida Slunce a pyramida Měsíce, se vypínaly k nebesům, dodávajíce městu třetí rozměr (obrázek). Systém nedávno objevených tunelů a umělých jeskyní pod pyramidou Slunce představoval podsvětí. Podzemí sloužilo k různým ezoterickým obřadům, včetně lidských obětí a pohřbů.
Cesta mrtvých byla lemována chrámy, paláci a obytnými budovami. V době největšího rozkvětu okolo roku 500 činila rozloha celé městské zástavby asi 22 km2 a měla 125 000-200 000 obyvatel. Na jižním konci cesty, v průsečíku obou kosmických os, byla dvě ohrazená místa. První sloužilo pravděpodobně jako tržiště, druhé, zvané dnes Ciudadela, bylo snad nejdůležitější v Teotihuacánu. V jeho středu ležel chrám Opeřeného hada, bohatě zdobený hadími božstvy. Měl nesmírný význam nejen pro obyvatele Teotihuacánu, ale později i pro Maye, kteří mnohé z teotihuacánské symboliky převzali. Opeřený had (Quetzalcoatl) je i jednou z hlavních skulptur této stavby. Střídá se s druhým zoomorfem, Válečným hadem, předchůdcem aztéckého Xiuhcoatla či Tlaloca, boha války, deště a bouří. Ten se vyznačuje čelenkou pokrytou šupinami, přívěskem na nose a velkými očními kruhy (obrázek).
Obě nadpřirozené bytosti hrály zřejmě klíčovou roli v panteonu teotihuacánských božstev. Opeřený had byl symbolem války, lidských obětí, vody, plodnosti, a hlavně božské autority. Válečný had byl pravděpodobně mytologickým prvotním plazem ztělesňujícím počátek času (po zániku předchozího světa ve vulkanickém kataklyzmatu?) či koncept transformace a znovuzrození, ústřední téma mezoamerického kultu války. Obrovský význam této pyramidy, postavené okolo roku 200, dokládá asi 260 bojovníků obětovaných a pohřbených zde společně s množstvím zbraní, trofejí lidských čelistí, nosních přívěsků apod. Rituální zasvěcení pyramidy zřejmě tyto početné lidské oběti vyžadovalo. Pod schodištěm byla nalezena významná hrobka (v minulosti vyloupená), která pravděpodobně patřila jednomu z vládců Teotihuacánu. Zdá se, že na cestě do onoho světa doprovázely vládce lidské oběti.
Ačkoliv společnost v Teotihuacánu musela být na vysokém stupni rozvoje, zřejmě se nedopracovala k používání písma. Na nástěnných malbách se sice objevují jména osob a míst v hieroglyfické podobě, ale dosud neexistuje důkaz, že by se hieroglyfy používaly v komplexnější formě, jež se vyvinula u jiných mezoamerických civilizací. Není znám ani jazyk, jímž obyvatelé Teotihuacánu mluvili. Proto zatím není možné získat více údajů o jménech vládců či o historii a sociálněpolitické organizaci města. Je však zřejmé, že Teotihuacán měl v době svého rozkvětu - díky rozvětvenému obchodu, a hlavně vojenské síle - obrovský vliv po celé Střední Americe.
Bohatství Teotihuacánu bylo dáno především rozvinutou řemeslnou výrobou a zdrojem surovin, zvláště kvalitního obsidiánu. Vulkanické sklo mělo pro mezoamerické společnosti klíčový význam, neboť neznaly kovy. Dalším důležitým exportním produktem byla tenkostěnná oranžová keramika, která byla velice rozšířena a také hojně napodobována. Význam Teotihuacánu jako centra dálkového obchodu dokládají i baria, městské čtvrtě oaxackých, veracruzských či mayských obchodníků a řemeslníků.
Množství válečných scén na teotihuacánských freskách svědčí o militarizaci společnosti. Pro Maye byl Teotihuacán obchodním partnerem i dobyvatelem; byl cílem náboženských poutí a zdrojem ezoterických znalostí, místem, kde se školila mezoamerická elita. Nedávno byly hluboko uvnitř pyramidy Měsíce nalezeny tři hroby význačných osobností s artefakty mayského původu. Pocházejí ze 4. století, z období intenzivních vztahů Teotihuacánců s Mayi. Zatím není jasné, zda byly pohřbené osobnosti Mayové či místní hodnostáři, v každém případě ale jde o první elitní hrobky objevené uvnitř pyramidy Měsíce. Epigrafické důkazy z mayského kontextu poukazují na možnost, že se mayští vládci vydávali do Teotihuacánu, aby obdrželi insignie úřadu, obdobné papežským investiturám světských vládců Evropy.
Ceremoniální architektuře Teotihuacánu dominovala fasáda označovaná talud a tablero. Vyznačuje se střídavým používáním šikmých a kolmých stěn, oddělených vystupujícími římsami (obrázek). Styl se rozšířil i do mnoha tehdejších, hlavně mayských měst, která se dostala pod vliv Teotihuacánu. Teotihuacánské fresky pulzují živými barvami a znázorňují zejména náboženská a vojenská témata oslavující mrtvé bojovníky a lidské oběti. Nápadný je malý důraz na postavu panovníka, zejména uvážíme-li, že se Mayové zdají být zobrazováním svých vládců posedlí. Častá jsou zobrazení Velké bohyně, která musela být, spolu s Opeřeným a Válečným hadem, hlavním božstvem Teotihuacánu (obrázek). Její portréty jsou hojné i na unikátní malované teotihuacánské keramice se štukovým povrchem.
Mayové si přivlastnili nejen Opeřeného a Válečného hada, ale celou teotihuancánskou symboliku. Např. oční kruhy boha války Tlaloca připomínající lebeční důlky. Teotihuacánští válečníci zřejmě nosili "brýle" ze škeblí, které jim dodávaly strašidelný vzhled mrtvých válečníků (obrázek). Tyto brýle se též objevují v archeologických nálezech z mayské oblasti. Součástí výbavy teotihuacánských bojovníků byla také zrcadla z břidlice, rovněž známá z mayského prostředí, a vrhač kopí atlatl, původně používaný na bezlesých pláních středního Mexika (obrázek).
Teotihuacán existoval asi 700 let. Někdy roku 500 vstoupil z nejasných důvodů do éry svého konečného úpadku a okolo roku 750 se Město bohů zhroutilo. Teotihuacán byl vypálen a rozbořen, pravděpodobně při organizovaném povstání. Jeho konec připomíná dobře známý mezoamerický cyklus rozkvětů a pádů civilizací a pravděpodobně byl předzvěstí širšího kolapsu ostatních klasických kultur Střední Ameriky.
Jak uvidíme dále, pro Maye byl Teotihuacán prototypem civilizace, místem stvoření světa, které nazývali "Místo rákosů" a znázorňovali glyfem Puh nebo Pu (obrázek). U pozdějších mezoamerických civilizací bylo legendární místo stvoření zváno Tollan; pro Maye byl Tollanem Teotihuacán. I v době, kdy už byl Teotihuacán obrácen v popel a prach, se Mayové hrdě hlásili k jeho dědictví a poukazovali na své dynastické spojení s "Místem rákosů", kde se zrodila královská autorita i sám civilizovaný svět.
Příchod cizinců - Tikal
Teotihuacán získal vliv v mayské oblasti velmi časně, zřejmě už ve 3. století, především díky dálkovému obchodu. V mayských městech vzdálených více než 1000 kilometrů od Teotihuacánu se objevují předměty pocházejícící z mexické metropole i architektura stylu talud a tablero.
Tikal v guatemalském Peténu byl jedním z nejdůležitějších mayských měst již v předklasickém období (před počátkem našeho letopočtu). Za svou zjevnou prosperitu za vlády krále Chak Tok Ich'aaka I. (jméno lze přeložit jako Velký hořící dráp) ve 4. století zřejmě vděčil rozvinutému obchodu se vzdáleným Teotihuacánem, podpořenému možná i příbuzenskými svazky s vládci mexické metropole a přítomností etnických Teotihuacánců (obchodníků, špionů?) v Tikalu. Vzájemný vztah těchto dvou měst, oddělených více než tisíci kilometry pralesa a vysokých hor, se náhle změnil během jednoho dne, 16. ledna 378. 1)
Jak vyplývá ze soudobých hieroglyfických nápisů, vstoupila tehdy do Tikalu osobnost zvaná Siyaj K'ak (V ohni zrozený). Jeho titul byl západní kalomte (tzn. vládce ze západu) a přišel pravděpodobně v čele teotihuacánského vojska. Volně přeložený výraz "vstoupil" či "přišel" znamená ovšem v původním mayském znění spíš dobytí. V den vstupu Siyaj K'aka do Tikalu byla také zaznamenána smrt tikalského krále Chak Tok Ich'aaka. Nápis na stéle lakonicky uvádí, že Chak Tok Ich'aak I. vstoupil do vody, což je mayský eufemizmus pro smrt, neboť podsvětím byla vodní říše duchů a mrtvých. Je těžké se ubránit souvislosti mezi příchodem Teotihuacánců a okamžitým coup d'État, který vedl k změně vládnoucí dynastie. Siyaj K'ak se zřejmě stal jakýmsi prokonzulem pro střední Petén. Zastupoval svého vládce z Teotihuacánu, zvaného Sova vrhající kopí a znázorňovaného hieroglyfem sovy držící atlatl (obrázek). I Sova vrhající kopí nesl titul západní kalomte.
Archeologické nálezy i tesané nápisy naznačují explozi mexického vlivu v Tikalu ke konci 4. století, tedy v době těsně po uvedeném převratu. K nálezům patří především stély, ale také keramika a obsidián, evidentně importované z Teotihuacánu. Na jedné váze z šachtového (žárového) hrobu je dokonce vidět scénu (obrázek) zobrazující příchod poslů z teotihuacánského města (s pyramidou ve stylu talud a tablero) do města mayského (s postavou etnického Maye). Ve stejné šachtě byl nalezen zlomek stély s vyobrazením masky boha Tlaloca a emblémem Sovy vrhajícího kopí. Několik stél ukazuje bojovníky či krále v mexickém odění, s čelenkami Válečného hada (čelenky byly v mezoamerické ikonografii vždy odznakem božské autority) či ozbrojené atlatlem, zbraní do té doby v pralesích neznámou (obrázek).
Mayské jméno dostala i nadpřirozená bytost Válečný had. Znělo Wahablahun-Ubah-Kan a volně ho lze přeložit jako "Osmnáct zobrazení hada" či "Osmnáctihlavý had". Osmnáct skulptur Válečného hada lze vidět na pyramidě Quetzalcoatla v Teotihuacánu. Je zajímavé, že i on byl západní kalomte, tedy božstvo, které přišlo ze západu, z Mexika.
Během jednoho roku Siyaj K'ak dosadil v Tikalu novou dynastii v podobě syna Sovy vrhajícího kopí, mladého Yax Nuun Aiin I. (jméno lze přeložit jako První krokodýl nebo Zelený krokodýl). Zdá se, že během krátké doby Siyaj K'ak dokázal zavést "nový pořádek" nejen ve středním Peténu (v okolí Tikalu), ale i v širší mayské oblasti. Téměř současně byl ustanoven princ podřízený Mexiku v Uaxactúnu, městě asi 30 kilometrů na sever od Tikalu. O tom, že to nebyl mírový akt, svědčí krypta jedné pyramidy v Uaxactúnu, v níž byla pohřbena - zřejmě zaživa - královská rodina. Dodnes stojí před pohřební pyramidou vítězná kamenná stéla s vyobrazeným bojovníkem v teotihuacánském odění a s nezbytným atlatlem v ruce (obrázek). Další vazalští vládci byli dosazeni v peténských městech Bejucal, Holmul, Naachtún, Río Azul, Yaxhá a Tres Islas. V Holmulu byla nedávno nalezena stéla s "podpisem" místodržitele Siyaj K'aka vedle jména místního vládce a nástěnné malby v teotihuacánském stylu. 2)
Vliv Teotihuacánu se rozšířil i do těch nejzazších koutů mayského světa. Svědčí o tom Palacio del Stuccos v severoyucatánském Acancéhu se skvěle zachovanou fasádou a bohatstvím mytologických zvířat, jež jsou oblečena v mexickém stylu. Doprovázejí je hieroglyfické symboly, z nichž nejnápadnější je Puh (Tollan-Teotihuacán - obrázek a obrázek). Dobře zachované fresky v teotihuacánském stylu má i město Xelha na břehu Karibského moře.
Calakmul, který leží na sever od Tikalu v dnešním mexickém státě Campeche, se stal snad již na konci 5. století soupeřem Tikalu. Tikal a Calakmul byly dvě supervelmoci mayského světa. Téměř neustále byly ve válečném stavu - až do definitivní porážky Calakmulu Tikalem na konci 7. století. Obě supervelmoci měly své vazalské státy a o nadvládu nad mayským světem bojovaly po staletí. Pro Calakmulany představoval Tikal cizí, "nemayskou" a agresivní ideologii. Je zajímavé si uvědomit, že se v Calakmulu dosud nenašly žádné známky vlivu Teotihuacánu.
Yax Nuun Aiin I., král Tikalu, zemřel asi roku 404 a jeho hrobka byla nalezena hluboko pod pyramidou v Severní akropoli. Mimořádně bohatý soubor malované keramiky, který mrtvého krále doprovázel do podsvětí, byl většinou dekorován mexickými motivy. Jedna z nádob měla dokonce nápis, který ji identifikoval jako "Pohár syna Sovy vrhajícího kopí". Yax Nuun Aiin I. byl zpodobněn i na dvou kamenných stélách. Objevuje se na nich jako mexický válečník s atlatlem a štítem (obrázek). Na jedné ze stél je i se svým synem Siyaj Chan K'awillem (Bouřlivým nebem), na kterém je už ale patrný sklon k pomayštění; je zobrazen jako May, i když drží v ruce čelenku s emblémem svého předka, Sovy vrhajícího kopí. Na druhé straně stély je dlouhý hieroglyfický nápis, popisující historii Tikalu, včetně dobytí sousedního Uaxactúnu, a představuje Siyaj Chan K'awilla jako pokračovatele mayské dynastie, která, jak víme, byla násilně přerušena Teotihuacánci o půl století dříve. Zdá se že matka Siyaj Chan K'awilla byla mayského původu a že se mexická a mayská dynastie spojily. Kromě jiného zmiňuje nápis úmrtí Sovy vrhajícího kopí v roce 439, z čehož je patrné, že i on byl historicky doloženou osobou.
Z období vlády Siyaj Chan K'awilla pochází další neobyčejný monument. Bývá nazýván Marcador a byl vykopán v Tikalu v komplexu C6-XVI na jih od skupiny "Ztracený svět" (Mundo perdido), jenž vznikl zřejmě ještě před vpádem Teotihuacánců. Byla tam odkryta nízká pyramida typu talud a tablero, postavená na nádvoří ohraženého obytného komplexu s typickým teotihuacánským půdorysem. Zřejmě tam žila kolonie Teotihuacánců ještě před osudným převratem v roce 378. Na nízké pyramidě byl v roce 414 umístěn Marcador - kamenný sloup, který je věrnou kopií podobného artefaktu z teotihuacánské čtvrti Ventilly a je ojedinělý v mayském světě. Dekorován je emblémem Tlaloca a symbolem Sovy vrhajícího kopí. Mayský hieroglyfický text je velmi informativní a je zdrojem mnoha historických údajů uváděných v tomto článku.
Nekonečné války mezi dvěma mayskými velmocemi Tikalem a Calakmulem zasáhly i sever Yucatánu. Město Oxkintok poblíž západního pobřeží Yucatánu má pyramidy postavené ve stylu talud a tablero a zřejmě prosperovalo díky zámořskému obchodu s Teotihucánem (obrázek). Bylo asi spojencem Tikalu a někdy v 5. století jeho bojovníci zničili město Yaxuná, jež se zdálo být pod vlivem nepřátelského Calakmulu. Vše se patrně odehrálo podobně jako v peténském Uaxactúnu - královskou rodinu zmasakrovali tikalsko-mexičtí dobyvatelé. Vítězná stéla v Yaxuná je podobná zmíněné stéle z Uaxactúnu a v hromadném hrobě královské rodiny byly předměty jasně teotihuacánského původu - krom jiného soška teotihuacánské Velké bohyně. Zdá se, že dobyvatelé chtěli dát najevo, že zdrojem autority je Teotihuacán.
V druhé polovině 5. století vliv Teotihuacánu na Tikal postupně slábl. Lze to přičíst postupnému pomayštění vládnoucí dynastie. Výbojnost Tikalu však neslábla. Postupně ovládl další města, včetně velikého a vzdáleného Caracolu v dnešním Belize. Ale "pýcha předchází pád" a r. 562 porazil vazalský Caracol za podpory Calakmulu Tikal. Tikal byl zřejmě vypleněn a jeho král Wak Chan K'awii (Ptačí dvojník) popraven. Tato porážka byla začátkem dlouhého úpadku, z něhož se Tikal nevzchopil po víc než 130 let. Je možné, že souvisel s úpadkem jeho mocného spojence Teotihuacánu a s následným přerušením, či alespoň omezením dálkového obchodu.
Jižní mayské státy - Kaminaljuyú a Copán
Daleko na jih v horách na pokraji guatemalského hlavního města leží ruiny mayského města Kaminaljuyú. Dnes je takřka pohlceno příměstkou zástavbou, ale v předklasickém období bylo centrem silného a rozlehlého mayského státu. Zde a na západních svazích Kordiller se objevily první mayské hieroglyfické nápisy, rafinovaná keramika a skvěle provedené stély. Někdy mezi lety 200-400 se státní útvar zhroutil, snad po invazi negramotných horských kmenů Kičé. Ale na začátku 5. století byl Kaminaljuyú znovu oživen Teotihuacánci ze západu. Noví páni si zajistili výhodné obchodní vztahy s touto mayskou oblastí a jejich vliv se projevil architekturou talud a tablero, středomexickou keramikou, šachtovými hroby pod schodišti pyramid a dalšími předměty teotihuacánského původu či jejich místními napodobeninami. Populace Kaminaljuyú vzrostla zhruba na 15 tisíc obyvatel především díky kvetoucímu obchodu s Mexikem (kakao, jadeit, obsidián). Historie se opakovala i zde - s pádem Teotihuacánu v 7. století byl někdy okolo roku 800 opuštěn i Kaminaljuyú.
Copán je mayské město na vysočině západního Hondurasu, na samém východním konci mayské oblasti. Také zde byly objeveny důkazy ilustrující vztahy mezi Mayi a Teotihuacánem, včetně jasných důkazů o úloze Teotihuacánu při zakládání nové copánské dynastie. Prvním panovníkem byl Yax-K'uk-Mo' (První kvesal a ara 3) ). Vládl v letech 426 až cca 437 a dalších skoro 400 let byl uctíván jako bůh. Také on byl západní kalomte, tedy přišel ze západu, snad z Peténu, či dokonce z Teotihuacánu a pravděpodobně uzurpoval Copán vojenskou silou. Nedávno rozluštěné texty ukazují, že Yax-K'uk-Mo' byl inaugurován a obdržel symboly královské moci na vzdáleném místě zvaném "Dům zkřížených pochodní" či "Místo prvního ohně", snad tedy v Tikalu, nebo dokonce v Teotihuacánu. Většina těchto informací pochází z textu na Oltáři Q, monumentu, který byl postaven o 350 let později jedním z posledních králů Copánu. Oltář ukazuje posloupnost šestnácti copánských vladařů. První je Yax-K'uk-Mo' vyobrazený s čelenkou z papouščích per, očními kruhy mexického boha Tlaloca a malým obdélníkovým štítem s emblémem mexického Válečného hada, který částečně zakrývá jeho zakrnělou pravou paži (obrázek).
Toto období copánské historie skvěle dokumentují nedávné archeologické nálezy. Hluboko pod pyramidou č. 16 byla nalezena klenutá krypta, která obsahovala kostru muže obklopenou ornamenty z jadeitu, včetně přívěšku totožného s vyobrazením Yax-K'uk-Mo'a na Oltáři Q. Kostra ukazuje, že zesnulý utrpěl (buď ve válce či při míčové hře) těžké zranění na pravé paži, které se nikdy nezhojilo. Analýza kosterních pozůstatků dále ukázala, že zesnulý byl cizinec. Pyramida Hunal, pod níž byl král pohřben a která byla později nahrazena dalšími strukturami, byla postavena v teotihuacánskému stylu talud a tablero a původně byla dekorována freskami. Umístění hrobky v samém posvátném středu copánské akropole odpovídá významu zbožňovaného zakladatele dynastie. V pyramidě následující po Hunal byla nalezena další hrobka (obrázek), zřejmě manželky zakladatele dynastie, jejíž kosti ukazují na místní původ. Podobně jako v Tikalu se i zde dobyvatel "přiženil" do místní mayské dynastie. Další struktura, zvaná Margarita, má skvěle zachované štukové reliéfy propletených kvesalů a papoušků ara s miniaturními portréty slunečního boha v pootevřených zobácích. Tyto reliéfy jsou ikonickým zobrazením zakladatele dynastie.
Památek na Teotihuacánce bylo v Copánu nalezeno několik. Ačkoliv v Copánu byla jen jedna pyramida postavená ve stylu talud a tablero (Hunal), na silný vliv mexické metropole poukazuje několik šachtových hrobů a četné nálezy v nich (pyritová zrcadla, brýle a čelenky ze škeblí, keramika, obsidiánové hroty aj.). Další památkou je copánské míčové hřiště vyzdobené skulpturami čtyř nadpřirozených ptačích stvoření, zřejmě papoušků ara, s hlavou Opeřeného hada v oblasti genitálií. Tyto hlavy Opeřeného hada jsou věrnou kopií skulptur zdobících pyramidu Quetzalcoatla v Teotihuacánu (obrázek).
Oživení teotihuacánského stylu
Ačkoliv odkazy na Teotihuacán z copánské symboliky postupně mizí během 5. a 6. století (což připomíná situaci v Tikalu či Kaminaljuyú), o nějakých 100 či 150 let později pozorujeme renezanci teotihuacánského stylu. Stejnou tendenci je možno vidět v několika dalších mayských městech. Mezi raně klasickým a pozdně klasickým obdobím je však rozdíl. V prvním případě byl efekt bezprostřední, plynoucí z přímého kulturního a politického vlivu. V druhém byla teotihuacánská ikonografie víceméně pomayštěna, aby byla ve shodě s mayskou estetickou konvencí, ale stále připomínala dávnou historii, etnickou odlišnost a původ vládnoucích dynastií. "Návrat" k Teotihuacánu, který tou dobou vlastně již neexistoval, mohl znamenat formulaci legitimnosti, původu a prestiže i odkaz k místu, kde vznikla civilizace a autorita. Teotihuacán alias Tollan se stal idealizovaným konceptem, často znázorňovaným glyfem Puh.
V samotném Copánu se našlo mnoho odkazů na pozdněklasickou teotihuacánskou symboliku. Např. stéla krále jménem Kouřící Imix 4) z druhé poloviny 7. století ukazuje panovníka obklopeného teotihuacánskou ikonografií (obrázek). Zdá se, že pozdější copánský král K'ak Joplaj Chan K'awill (Kouřící opice) chtěl zdůraznit slavnou tradici copánské dynastie po zdrcující porážce, kterou utrpěl jeho předchůdce Wahablahun-Ubah-Kan (jméno lze přeložit jako Osmnáct zobrazení hada, občas užívaný překlad Třináctý králík je nesprávný) od svého bývalého vazala, sousední Quiriguy. K'ak Joplaj Chan K'awill a jeho syn-nástupce nechali postavit chrám číslo 26 s nádherným Hieroglyfickým schodištěm a sochami šesti copánských králů, všech oblečených a vyzbrojených jako válečníci z Teotihuacánu. V chrámu na vrcholu pyramidy byly v roce 751 instalovány hieroglyfické nápisy v "mexikanizované formě". Dělají dojem dvojjazyčného textu a připomínají mexický původ copánské dynastie. Jeden z posledních copánských králů Yax Pasaj (Vycházející slunce) postavil poslední verzi pyramidy 16. Na vrcholku měla bohatě zdobenou svatyni zakladatele dynastie Yax-K'uk Mo'a. Hluboko pod pyramidou ležela Yax-K'uk Mo'ova hrobka.
Koncem 8. století Tikal prožíval renezanci teotihuacánských zobrazení, zejména za vlády Hasaw Chan K'awilla I. (K'awill rozjasní oblohu), který r. 695 porazil dávného soupeře Calakmul. Nejznamenitější památkou je rytý dřevěný dveřní překlad z Chrámu číslo 2, který ukazuje bojovníka (krále) ustrojeného do teotihuacánské "uniformy" s obřím zobrazením Válečného hada. Nápis na okraji portrétu obsahuje symboly kaktusů a rákosů (Puh), rostlin, které jsou domovem spíše v oblasti Teotihuacánu. Dveřní překlad byl instalován u příležitosti výročí smrti Sovy vrhajícího kopí a rytina na něm by mohla být jeho jediným známým portrétem.
Ikonografie z pozdně klasického období inspirovaná Teotihuacánem se objevuje v řadě dalších mayských měst. Patří mezi ně Uxmal, Toniná, Chac, a především Palenque a Piedras Negras. V Palenque bylo nalezeno několik reliéfů s teotihuacánskou tematikou, zejména králů s čelenkou Válečného hada. Založení dynastie v Palenque lze datovat do 5. století, období největšího vlivu Teotihuacánu v Peténu. Za povšimnutí stojí nápis na panelu v palenckém paláci ze 7. století odkazující na vůdce tikalských dobyvatelů Siyaj K'aka. Je možné, že založení dynastie v Palenque mohlo být spojeno také s postupem Mexičanů do blízkého Peténu (obrázek). Piedras Negras skrývá podobné záhady. V 7. století a později se v něm objevuje několik panelů s teotihuacánskou tematikou, jeden z nich dokonce s kryptickým odkazem na západního kalomte (obrázek). Výraz se vztahuje k místodržícímu, který přišel pravděpodobně z Teotihuacánu, jinak se v mayských jazycích nevyskytuje. Ačkoliv panel pochází ze 7. století, zdá se, že se vrací k událostem, které se odehrály asi roku 510. Znamená to, že Teotihuacánci dobyli také Piedras Negras a snad i Palenque či ostatní mayská města? Je možné, že další vykopávky hluboko pod "klasickou vrstvou" ukážou, že ve 4. a 5. století Teotihuacán ovládl většinu klasických mayských měst. Zdá se pravděpodobné, že četné reference na Teotihuacán v pozdně klasickém období nebyly jen výrazem nostalgie, ale skutečným odkazem na Město bohů, místo původu mayské elity a její autority.


Aztékové

8. května 2009 v 18:46 | Já |  Referáty

Aztékové kočovali,až dorazili do Mexika,tak viděli,že orel sedí na kaktusu a v zobáku má hada.Mysleli si,že je to dobrý znamení od bohů.A tak se tam usadili a přestli kočovat,postavili si město na vodě,dali na rákosí bahno a tam pěstovali kukuřici,chilli,kaktus-ogavé.Z kterýho získávali látku a trny,postupně si podnanili celou Ameriku,jak jsou tam ty hory a postalili města a měli vlastní moc a stavěli pyramidy se schodama a obětním stolkem nahoře a tam obětvávali bohům,aby si je udobřili.Nejčastěji se obětovávali lidské životy,což se provádělo tak,že tomu,kdo měl být obětován,za živa vyřízli srdce.při hostinách denně obětovali až 10 000 lidí.

Platil tam výměný obchod.A byla tam i šlechta:Náčelníci,kněží,zemědělci a úplně nejníž byli otroci.Otroci byli buď váleční zajatci,nebo se do otroctví mohli prodat hodně chudí lidé,otroky si lidé mohli mezi s sebou vyměňovat.Půda u nich byla posvátná,takže,když tři roky půdu nikdo neobdělával,tak mu tu půdu sebrali a je buď zabili nebo vyhnali.


Austrálie

8. května 2009 v 16:17 | Já |  Referáty
Austrálie leží na jižní polokouli a jedná se o nejmenší kontinent na světě. Kromě hlavního ostrova se Austrálie rozkládá ještě na Tasmánském ostrově a dalších menších ostrůvcích. Nejbližšími sousedy jsou Indonésie, Východní Timor a Papua Nová Guinea na severu, Šalamounovy ostrovy, Vanuatu a Nová Kaledonie na severovýchodě a Nový Zéland na jihovýchodě.
Hlavní ostrov Austrálie je už obydlen více jak 42 000 let původním domorodým obyvatelstvem.
Nedaleko jihovýchodního pobřeží se nachází Velký bariérový útes, který je největším korálovým útesem na světě. Velký korálový útes se táhne do délky éměř 2 000 km.
Velkou část Austrálie tvoří pouště a polopouště. Austrálie je nejsušším a nejrovinatější obydlený kontinent na celém světě. Většina obyvatel žije poblíž jihovýchodního pobřeží Austrálie. Sever Austrálie má tropické klima a nacházejí se zde jak deštné pralesy, tak pouště.
Města a zajímavá místa Austrálie : Brisbane, Melbourne, Canberra, Sydney, Tasmánie
Fotogalerie Austrálie : Austrálie - Sydney

Vtipy (škola)

6. května 2009 v 17:00 Zasměj se :-)
Přijde paní učitelka do třídy a ptá se: ˝Děti, kdo si myslí, že je hloupý, ať si stoupne.˝
Včichni sedí, jenom Pepíček se postaví.
Paní učitelka se ho ptá: ˝Pepíčku, ty si myslíš, že jsi hloupý?˝
Pepíček: To ne, ale je mi trapný vás nechat stát samotnou!!˝

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

Paní učitelka namaluje na tabuli jablíčko. Potom se zeptá třídy: ˝Tak děti, co jsem namalovala na tabuli?˝
Přihlásí se Pepíček a povídá: ˝Prosím, vypadá to jako prdel˝
Paní učitelka se rozpláče a vyběhne ze třídy. Po 10 minutách do třídy přijde rozzuřený pan ředitel a povída: ˝Co jste udělali paní učitelce? A kdo namaloval na tabuli tu prdel˝?

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ve tři v noci zazvoní profesorovi telefon, ozve se tichý hlas: ˝Probudil jsem tě?˝ - ˝Hmmm... ano... Tak to je dobře, protože já se ještě učím, ty hajzle!!!˝

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

Studentky dostanou za úkol napsat esej o náboženství, sexu a tajemnu. Jedna studentka napsala pouze jedinou větu.˝Pane Bože, jsem těhotná a nevím s kým˝.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

U maturity:
˝Jak se jmenujete?˝
˝František Vopička.˝
˝A čemu se smějete?˝
˝Jen tak, mám radost že jsem hned první otázku zodpověděl tak dobře...˝

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

˝Lojzo,˝ říká mistr učňovi. ˝Skoč se podívat, kolik je hodin na náměstí!˝
Za chvíli se hoch vrátí a hlásí:
˝Prosím, jen jedny!˝

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

Pepíček přijde domů ze školy a babička se
ho ptá:
Pepíčku, co jste dělali ve škole v hodině chemie?
Pokusy s výbušninou.
A co budete dělat ve škole zítra?
V jaké škole?

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

Paní učitelka se ptá: ˝Kde je největší jezero.˝
Pepíček se hlásí, ale paní učitelka ho nechce vyvolat.
A tak po půl hodině ho vyvolá a Pepíček řekne: ˝Pode mnou!˝

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ve škole měli besedu o tom, jak je nezbytné čistit si před spaním zuby. Druhého dne se paní učitelka chce přesvědčit, co si děti zapamatovaly.
Vyvolala Pepíčka a ptá se: ˝Pepíčku, co je třeba udělat před spaním?˝
Pepíček mlčí.
˝No tak ti napovím, copak dělají před spaním tvoji rodiče?˝
Pepíček: ˝Paní učitelko, vy to víte. Já to vím. Ale je to vhodné téma pro první třídu?˝

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

"Paní učitelko, mohu být potrestán za něco, co jsem neudělal?"
"No, to v žádném případě, Pepíčku."
"Tak to mi spadl kámen ze srdce. Já jsem totiž neudělal domácí úkol!"

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

˝Paní učitelko, já Vás miluji!˝
˝Ale Honzíku, já nemám ráda dětí!˝
˝To nevadí, budeme dávat pozor!˝

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

Děti ve škole píší slohovou práci na téma: ˝Jsem majitelem velké firmy˝.
Všichni píší, jen Pepíček stále sedí.
Přistoupí k němu paní učitelka a zeptá se ho: ˝Pročpak nepíšeš Pepíčku?˝
a on odpoví:
˝No dovolte, čekám přece na sekretářku!˝
Před diktátem pan učitel povídá:
˝Doufám, Pepíčku, že tě neuvidím opisovat!˝
˝Taky doufám, pane učiteli!˝

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

Student stojí na chodbě a strašně se něčemu směje. Jde po chodbě pan ředitel a říká studentovi: ˝Čemu se směješ, stojíš tady na hanbě a tak by ses měl chovat vážně.˝
Student odpovídá panu řediteli:˝Víte on náš pan učitel je nějakej divnej.˝
Ředitel se ptá proč a student vysvětluje: ˝Víte já jsem si koupil svačinu a byla asi trochu jetá a tak jsem se neovládl a prdnul jsem si při hodině a pan učitel mě poslal za dveře na čistý vzduch, abych přemýšlel o svém chování a sám v tom smradu sedí.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

Pan učitel kráčí kolem prvňáčků a jednoho z nich se ptá:
˝Ty už chodíš do školy?˝
˝Ano, každý den,˝odpoví prvňáček
˝A kolik ti je?˝
˝Šest.˝
˝No vidíš, mě je padesát a chodím do školy taky každý den. Hádej kdo jsem?˝
˝Pěknej vůl...˝

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

Na jedné vysoké škole existoval starý profesor, který začínal každou přednášku vyprávěním vulgárního vtipu. Po jednom opravdu nechutném kousku se všechny studentky v dané třídě rozhodly, že až opět příště začne s vyprávěním, tak se seberou a na protest odejdou ven ze třídy.--------------------------------------------------------------------------------------------------------
Profesor se o tomto spiknutí dozvěděl a tak příští týden když přišel opět na přednášku, postavil se před studenty a povídá:˝Už jste slyšeli ten vtip o nedostatku kurev v Indii?˝.V tom okamžiku se všechny studentky jako na povel postavily a začaly směřovat k východu.˝Nikam nespěchejte, dámy˝ zakřičel profesor. ˝ Loď odjíždí až zítra˝.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

Žáci 1.A měli za domáci úkol popsat cestu ze domu do školy.
Na druhý den říká paní učitelka: ˝Tak co Pepíčku splnil jsi domaci úkol?˝
˝Ano˝ říka Pepíček.
˝Tak nám popiš jak chodíš do školy.˝
˝Nó, tak vyjdu z domu jdu pod mostem tam je první šlapka pak jdu pod druhým mostem, druhá šlapka, třetí most, třetí šlapka.˝
˝A dost!˝ Řekla paní učitelka. ˝Běž to přečíst panu řediteli.˝
Šel.
Pepíček se vrátí za 5 minut celý usměvavý s bonbonierou a se stovkou v kapse.
Paní učitelka se ptá od koho to dostal.
˝Od pana ředitele.˝
˝A za co?˝
˝Za to, že jsem mu řekl kde je ta ulice.˝

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

"Tak, děti, vyjmenujte nějaký živel," říká paní učitelka.
"Voda," říká Mařenka.
"Správně."
Hlásí se Pepíček:
"Prosím, slivovice. Tatínek říká, že když má slivovici, tak je ve svém živlu."

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ve škole: ˝Zítra budu zkoušet Nerudu, Němcovou a Světlou˝, říká paní učitelka.
Pepíček na to: ˝Takže já nebudu?˝
Pepíček rozlije ve škole mléko, paní učitelka se zlobí a říká:
˝Pepíčku co by udělala tvoje maminka kdybys to udělal doma?
A Pepíček odpoví:
˝Vzala by hadr a blbě nekecala!˝

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

Baví se dva spolužáci při písemce ˝hele vole, ten učitel je ale idiot, že jo?˝
Učitel uslyší zvuky a povídá ˝Ticho tam vzadu, každý si na to musí přijít sám!˝

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

Před základní školou stojí žena ve středních letech a dívá se k východu.
Ven vyjde paní učitelka a ptá se jí:
"Vy čekáte dítě?"
"Ne, já jsem tak tlustá pořád."

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

Do tělocvikářova bytu vběhne rozhořčený otec 15-ti leté dcery a křičí:
˝Jak mi vysvětlíte, že jste mou dceru připravil o panenství?˝
˝Promiňte, omlouvá se učitel, já už to víckrát neudělám.˝

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

˝Tak dnes si budeme povídat o dýchacím ústrojí,˝ říká pan učitel přírodopisu svým žákům-
˝Ale dnes jsme si měli povídat o mozku!˝
˝Teď mám v hlavě něco jiného.˝

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

Pepíček vběhne do třídy 5 minut po zazvonění bez klepání.
Paní učitelka mu povídá: ˝Pepíčku, pěkně se vrať za dveře ještě jednou, ale tak, jak by vešel například tvůj tatínek.˝
Pepíček vyjde, za chvíli rozkopne dveře, vrazí do třídy a řve:
˝Tak co vy kurvy! Nečekali jste mě, co???˝

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ve škole dala paní učitelka za úkol dětem vytvořit větu, ve které by byla použita slova ˝Jelikož˝ a
˝zřejmě˝.
Přihlásí se Anička a říká: ˝Jelikož je venku krásně, zřejmě pojedeme na chatu.˝
˝Výborně,˝ pochválí ji paní učitelka.
Přihlásí se Jaroušek a říká: ˝Jelikož kolem projeli hasiči, zřejmě někde hoří.˝
˝Výborně,˝ pochválí jej paní učitelka.
Přihlásí se Pepíček a říká: ˝Babička jde po dvorku a nese si New York Times.˝
Paní učitelka se diví a říká: ˝Vždyť tam nejsou ta dvě slova!˝
Pepíček říká: ˝Nepřerušujte mě. Babička jde po dvorku a nese si New York Times. Jelikož neumí anglicky, zřejmě jde kakat.˝

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

Paní učitelka se jednoho dne ptá ve škole dětí:
˝Tak děti, kdo ví co se děje v našem městě nového?˝
Přihlásí se Anička: ˝Prosím, staví se zde tramvaj.˝
˝Správně˝ říká paní učitelka ˝a co ještě?˝
Přihlásí se Pepíček.
Protože je Pepíček známý sprosťák, řekne paní učitelka: ˝Děvčata, kdyby Pepíček řekl nějaké sprosté slovo můžete odejít ze třídy!˝
˝Tak co je tedy Pepíčku podle tebe nového,˝ ptá se paní učitelka.
˝V našem městě se staví nový bordel˝, říká Pepíček.
Děvčata se postupně zvedají a Pepíček na ně řve: ˝Kam dete kurvy, on je teprve v základech!˝

-------------------------------------------------------------------------

Zajímavosti

5. května 2009 v 20:21 Výplody mé mysli
  1. Nejstarší akvarijní rybička se dožila 41 let. Jmenovala se Fred.
  2. Pohlaví želvy poznáte podle zvuku, který vydává. Samečci chrochtají a samičky syčí.
  3. Oči některých ptáků váží více než jejich mozky.
  4. Kočičí moč v ultrafialovém světle svítí.
  5. Slon je jediný savec, který neumí skákat.