Nový design... konečně

11. září 2018 v 1:16 | Simča |  Výplody mé mysli
Tak jsem asi tak skoro po dvou letech změnila design. Nikdy jsem je neměnila nějak často, protože na to prostě nemám, takže ano dělám dessy (používá se tahle zkratka vůbec ještě, nebo už jsem za zenitem?) ... no, prostě dělám dessy s tím, co mě baví a kdo na to přišel dostává zlatýho bludišťáka! (Starší generace pamatují, mladší umí googleovat). Tak jsem se chtěla pochlubit asi :D no ... bye!
 

Už je září?

3. září 2018 v 0:08 | Simča |  Výplody mé mysli
Poslední článek psán 1. července. Nyní je 2. září ... tolik k tomu, že se budu snažit psát každý měsíc alespoň jeden článek. No, víte já na předsevzetí nikdy nebyla a možná to je důvod, proč si nikdy žádný nedávám. Nikdy. Ani na nový rok ... i když to pak poruší skoro každý, protože přiznejme si to, ti co jsou dospělí jsou někdy o půlnoci už pod parou a děti mají v hlavně lepší nápady. A teď mi řekněte, že to není pravda.

No, tak teď už je dokonce 3. září ... to se stává, když jste noční sova a články píšete většinou po nocích. Psát začnete jeden den a dokončíte druhý. Ale brzy asi budu psát víc protože mam před sebou nejspíš operaci žlučníku ... zase jsem asi po třech letech (vlastně 3,5 letech) měla záchvat, takže to asi půjde ven (a to ani nevím z čeho.. možná nervozita). Jo, s čeho já můžu být nervozní? Asi ta podělaná autoškola ... začala jsem už dávno a ještě to nemam, protože mě prostě nepustí. To jak jezdím by asi v provozu stačilo (alespoň podle "obyčejných" řidičů), ale v autoškole je to hold přísnější a co jsem slyšela, tak zrovna u nás ve městě jsou úplně šílení komisaří. No, stejně to asi budu muset přerušit (záleží na kdy dostanu datum operace, ještě ho nemám).

Takže, jsem se zase tak trochu vyzpovídala, co? To dělám vždycky ... začnu psát o něčem a zakončím něčím úplně jiným. Možná protože píšu podle toho na co zrovna myslím ... což je účet tohoto blogu, psát moje myšlenky. Nikdy jsem to nemyslela mít jako typický deníček, který jsem nikdy neměla ... teda měla, ale vždycky jsem si psala to co mi přišlo na mysl. Nikdy bych nevěděla co tam mam každý den psát. Jeden ze znaků, že můj život není nikderak zajímavý? Možná ...

Co dál?

1. července 2018 v 23:01 | Simča |  Výplody mé mysli
Ve vymýšlení popisků jsem nikdy nebyla moc dobrá, dokonce ani když jsem kdysi psala povídky a měla jsem vymýšlet název (nebo i jména postav)... a to mám i dobrou představivost, ale tohle mi nikdy nešlo. No, zjistila jsem, že se to týká i vymýšlení nadpisů ke článkům (což je vlastně také mylýšlení názvu), takže proto mám často nic říkající nadpisy a v článcích přecházím rovnou k věci... i když, jak se to vezme. U většině deníčků se přechází rovnou k věci.

Deníček. To zní jakobych byla malá holčička... asi raději půjdu s názvem deník nebo blog. Nicméně, řekla jsem si, že bych se mohla alespoň pokusit spát trochu pravidelnějí než 1-2 články měsíčně a někdy ani to ne (myslím, že jednou jsem dokonce nenapsala vůbec nic za dva roky). Ono když se nad tím namyslím, tak začít úplně od znova by neuškodilo... staré články jsou plné chyb a neaktuální (jak to u starých článků už bývá) a na jejich opravu se nějak nehrnu (čtětě; jsem na to líná).

Zítra mám opět jízdy v autoškole, kterou bych už měla brzy končit vzhledem k tomu, že mi chybí už asi 4 nebo 5 jízd do závěreček, ale upřímně si na to ještě netroufám. Testy si myslím že bych zvládla... značky umím a pravidla teoreticky taky, ale zatím co u počítače si můžu dovolit chvíli přemýšlet kdo vlastně má přednost, nebo jak se tahle značka přesně jmenuje, tak v autě to už bude horší... a co jsem slyšela, tak komisaři tady docela masakr (i když to asi všude). Jistě, vím že si jízdy můžu dokoupit a z okolí znám pomalu víc lidí co to napoprvý neudělalo než udělalo, ale i tak... neudělat to napoprvý už budu ve stresu, nervoznější, atd.

A hlavně autoškola je vlastně jediná zkouška, kde si asi nemůžu dát panáka na kuráž... no uvidím jak na tom budu až dokončím všechny jízdy (+ parkování), taky docela masakr.

Btw. Trochu jsem upravila obrázky v designu, měly by být více vidět a neměly by být tak rozmazané, tak snad to tak nevidím jen já :D
 


Píšu, píše, píšeme

27. června 2018 v 2:23 | Simča |  Výplody mé mysli
Podle toho nadpisu to vypadá, že furt něco píšu; nepíšu. Nebo alespoň ne na blog. Matoucí? No, tak si představte, že jsem se skoro ve 24 letech vrátila k tomu, co měla každá malá holčička... deníček! Teda, ne úplně každá, protože já svůj nikdy neměla.. alespoň ne to, čemu bych říkala deníček, jelikož jsem si opravdu nedělala zápisy každý den. Řekněme že to bylo něco jako tady, ale nedávno (no, už docela dřív) jsem začala dělat autoškolu a tak něják jsem zjistila, že mi pomáhá když se vypíšu.. z čeho? Vysvětlím; mám slabé a silné chvilky kdy mi to někdy jde a někdy nejde... konečně! Vidím značky, ale zase mi nejde se rozjíždět a zapomínám řadit; vždy když mi to co mi nejde začne jít, tak mi zase přestane jít něco, co mi šlo normálně... závěrem, chybí mi 4 jízdy (po hodině a půl) a já furt přemýšlím pomalu... já ty zkur... pravidla znám, ale nějak nedokážu dělat víc věcí najednou (dávat pozor, řadit, přemýšlet)... a pak že ženy to umí. Asi jsem teda chlap.

Prdím na to :)

2. listopadu 2017 v 0:19 | Simča |  Výplody mé mysli
Tak jsem zjistila něco, co jsem měla zjistit už dávno.. na psaní blogu prostě nemám buňky. Vždy na to zapomenu nebo někdy (většinou) ani nemám co napsat, jako třeba teď.
Jinak, tenhle design jsem sem dávala loni na Halloween a je tu stále (taková ukázka jak moc se blogu věnuji), ale na designy já taky nejsem :D
Asi nejsem tak nějak moc na nic.

Okay, oficially back!

20. dubna 2017 v 19:42 | Simča |  Výplody mé mysli
Yay! Takže, konečně mam svůj komp (teda koupila jsem si nový) a ani ten starý není nevyužitý, ale na vysvětlení by to bylo delší.. teda, ne že bych neměla čas. Takže jsem oficiálně zpět.. ne, nejsem mrtvá a už vůbec ne kvůli nějaký hře :D upřímně, vím že ta modrá velryba se šíří všude po světě, ale nemyslim si, že by kvůli ní někdo vážně zabil nějakou rodinu jen protože jeden člen tý rodiny nesmlnil nějaký úkol.
Možná tomu nevěřím, protože se sama zajímam o vrahy, atd (Btw. dneka uběhlo 18 let od střelby v Columbine... zas off topic, co? Okay...) a tak vím, že vrazi většinou mají nějaký motiv (i když kolikrát úplně nesmyslný pro nás normální lidi, ale však vrazi taky nemůžou být normální lidi, co? Právě jsem asi udělala rekord v psaní na počítači, protože tak rychle jako píšu teď jsem snad nepsala ani ve škole když jsme se učilli psát všema deseti.. no, není divu, porotože já deseti vážně píšu pomalu, většinou píšu tak třema nebo čtyřma (ale psst). :D takže jo, asi tak. Zatím asi tak nějak všechno.

Omluva

12. března 2017 v 1:46 | Simča |  Já a blog
Vím, že jsem strašně dlouho nic nenapsala! Ale mám svoje důvody.. tutíž na mím 2 v 1 počítači mi přestávají fungovat (nejen) písmenka a momentálně jich už více nefunguje než funguje.. problém je, že už ho mám nějakou dobu a novou klávesnici k tomu asi neseženu (k tomu typu co mám). Momentálně píšu na noťasu, který máme v obýváku, ale ten používá táta a někdy i brácha (když není na tabletu), takže ho nemůžu mít na věky.

Samozřejmě, že teď začnou věty jako. "Vždyť jsi psala, že máš 2 v 1, tak píš dotykově." / "Proč nepíšeš dotykově?"

Ano, mohla bych psát dotykově, jenže to píšu pomalu a navíc bez háčků a čárek (ale i tak pomalu) a psát tak celý článek, je docela otrava (jen si zkuste napsat celý článek na tabletu). Většinou to řeším mobilem, na tom se mi píše líp než na tom na tom tabletu.

Jsem divná? Možná.

Jen jsem chtěla osvětlit mojí situaci a vysvětlit proč vlastně už moc nepíšu.. pokud budu moct občas mít tenhle noťas, tak samozřejmě budu psát. I když možná ne tak často... uvidíme.

Že by to myslela vážně?

2. srpna 2016 v 17:28 | Simča |  Výplody mé mysli
Omlouvám se, že jsem se tak dlouho neozvala! Ne, že bych neměla o čem psát, ale necítila jsem se nejlíp potom co se ukázalo, že můj kámoš kterýho jsem znala cca 15 let mě jen využíval... nechával za sebe furt platit, sliboval že mi to vrátí a nikdy mi nic nevrátil a když jsem toho měla dost, tak byl protivnej a nakonec si mě všude blokl a nemluví se mnou. Jo, já vím že takovýho člověka nepotřebuju, ale všechno moje vzpomínky na ZŠ jsou s ním, takže už ani nemůžu vzpomínat na ty krásný období který jsem měla... alespoň na těch pár krásných období, protože tam je všude ON. Nechápu jak někdo najednou může takhle obrátit a být takový. Pak samozřejmě mě opustila další z mých online kamarádek, takže já jsem na podrazy tak nějak více méně už zvyklá... vždycky dostanu "panic attack", vybrečím se a jsem v pohodě. Někdy bych už vážně zabila všechny... znám dobrý a hodný lidi s kterými jsem šťasná, ale nemůžu si to připustit, protože když jsem šťasná tak se vždycky něco posere... jako by mi život chtěl ukázat že já /n i k d y/ nemůžu být šťasná.

Problémy v životě online.

19. února 2016 v 0:22 | Simča |  Výplody mé mysli
"Když máš nějaký problém, tak piš. Pomáhá to," říkají lidé... ale mají pravdu? Opravdu to pomáhá nebo si to jen myslíme... "Řízni se, to pomáhá," by řekl někdo kdo o sám dělá, ale ta bolest nezmizí jen je přebíjena bolestí jinou. Je to asi tak jako když si alkoholik otevře další flašku vodky. problémy zmízí, ale když vystřízliví tak jsou tu znovu a možná ještě větší. Tak, pomáhá psaní, nebo to jen odsune problém protože člověk myslí na něco jiného? Ráda bych dala pryč své problémy v roleplayingu, ale je to možné? Najednou se dozvím, že nejsem tak dobrá a takové věci? Cítím se jako zrádce a ještě budu, ale byl to dead end! JASNÉ? DEAD END?! Někdy se prostě můžou věci posrat i online a pak se člověk cítí blbě.. Dobře, omlouvám se, že když je moje postava smutná, že jsem smutná i já? Omlouvám se za to, že prostě brečím i když se jedná o roleplay? Ale to neznamená že neznám rozdíl mezi roleplayingem a skutečným životem, ale pouze to že mám empatii... někdy mam pocit, že existují lidé kteří to slovo ani nikdy neslyšeli.

P.S.: Psaní nepomáhá. Jděte se raději opít.

16.12.2015

16. prosince 2015 v 12:23 | Simča |  Výplody mé mysli
Taky mě nemohl napadnout lepší název článku než dnešní datum, ale proč ne? Říkám si. Já to sem dám. Proč? Protože můžu! Teď jsem přišla s pracáku a od cvokaře... jo, měla jsem oboje v jeden den. Nahodit úsměv a jít dovnitř ordinace. Jak se máte? Ptá se doktorka a já popravdě odpovídám, že dobře. Myslela jsem, že bych konečně mohla přestat brát prášky, ale to asi ne... asi je to vážně na delší dobu a to jsem tenkát myslela, že až mě pustí ze špitálu (klasický špitál, ne psychina!) že to bude v pořádku, ale asi očividně není. Psychouši jsou fajn, ale jak teďuž vím že jak se člověk dostane ke cvokaři, tak je to horší a asi jsem měla brát všechny ty články trochu víc vážně. Ne, nejsem v pohodě, myšlenky mam úplně všude a nevím přesně co mám psát, tak tu mastím to co se mi objeví v mozku... právi ještě nemam a byla jsem venku ale možná tam půjdu zase. Však ještě uvidím.

Kam dál