Okay, oficially back!

20. dubna 2017 v 19:42 | Simča |  Výplody mé mysli
Yay! Takže, konečně mam svůj komp (teda koupila jsem si nový) a ani ten starý není nevyužitý, ale na vysvětlení by to bylo delší.. teda, ne že bych neměla čas. Takže jsem oficiálně zpět.. ne, nejsem mrtvá a už vůbec ne kvůli nějaký hře :D upřímně, vím že ta modrá velryba se šíří všude po světě, ale nemyslim si, že by kvůli ní někdo vážně zabil nějakou rodinu jen protože jeden člen tý rodiny nesmlnil nějaký úkol.
Možná tomu nevěřím, protože se sama zajímam o vrahy, atd (Btw. dneka uběhlo 18 let od střelby v Columbine... zas off topic, co? Okay...) a tak vím, že vrazi většinou mají nějaký motiv (i když kolikrát úplně nesmyslný pro nás normální lidi, ale však vrazi taky nemůžou být normální lidi, co? Právě jsem asi udělala rekord v psaní na počítači, protože tak rychle jako píšu teď jsem snad nepsala ani ve škole když jsme se učilli psát všema deseti.. no, není divu, porotože já deseti vážně píšu pomalu, většinou píšu tak třema nebo čtyřma (ale psst). :D takže jo, asi tak. Zatím asi tak nějak všechno.
 

Omluva

12. března 2017 v 1:46 | Simča |  Já a blog
Vím, že jsem strašně dlouho nic nenapsala! Ale mám svoje důvody.. tutíž na mím 2 v 1 počítači mi přestávají fungovat (nejen) písmenka a momentálně jich už více nefunguje než funguje.. problém je, že už ho mám nějakou dobu a novou klávesnici k tomu asi neseženu (k tomu typu co mám). Momentálně píšu na noťasu, který máme v obýváku, ale ten používá táta a někdy i brácha (když není na tabletu), takže ho nemůžu mít na věky.

Samozřejmě, že teď začnou věty jako. "Vždyť jsi psala, že máš 2 v 1, tak píš dotykově." / "Proč nepíšeš dotykově?"

Ano, mohla bych psát dotykově, jenže to píšu pomalu a navíc bez háčků a čárek (ale i tak pomalu) a psát tak celý článek, je docela otrava (jen si zkuste napsat celý článek na tabletu). Většinou to řeším mobilem, na tom se mi píše líp než na tom na tom tabletu.

Jsem divná? Možná.

Jen jsem chtěla osvětlit mojí situaci a vysvětlit proč vlastně už moc nepíšu.. pokud budu moct občas mít tenhle noťas, tak samozřejmě budu psát. I když možná ne tak často... uvidíme.

Že by to myslela vážně?

2. srpna 2016 v 17:28 | Simča |  Výplody mé mysli
Omlouvám se, že jsem se tak dlouho neozvala! Ne, že bych neměla o čem psát, ale necítila jsem se nejlíp potom co se ukázalo, že můj kámoš kterýho jsem znala cca 15 let mě jen využíval... nechával za sebe furt platit, sliboval že mi to vrátí a nikdy mi nic nevrátil a když jsem toho měla dost, tak byl protivnej a nakonec si mě všude blokl a nemluví se mnou. Jo, já vím že takovýho člověka nepotřebuju, ale všechno moje vzpomínky na ZŠ jsou s ním, takže už ani nemůžu vzpomínat na ty krásný období který jsem měla... alespoň na těch pár krásných období, protože tam je všude ON. Nechápu jak někdo najednou může takhle obrátit a být takový. Pak samozřejmě mě opustila další z mých online kamarádek, takže já jsem na podrazy tak nějak více méně už zvyklá... vždycky dostanu "panic attack", vybrečím se a jsem v pohodě. Někdy bych už vážně zabila všechny... znám dobrý a hodný lidi s kterými jsem šťasná, ale nemůžu si to připustit, protože když jsem šťasná tak se vždycky něco posere... jako by mi život chtěl ukázat že já /n i k d y/ nemůžu být šťasná.
 


Problémy v životě online.

19. února 2016 v 0:22 | Simča |  Výplody mé mysli
"Když máš nějaký problém, tak piš. Pomáhá to," říkají lidé... ale mají pravdu? Opravdu to pomáhá nebo si to jen myslíme... "Řízni se, to pomáhá," by řekl někdo kdo o sám dělá, ale ta bolest nezmizí jen je přebíjena bolestí jinou. Je to asi tak jako když si alkoholik otevře další flašku vodky. problémy zmízí, ale když vystřízliví tak jsou tu znovu a možná ještě větší. Tak, pomáhá psaní, nebo to jen odsune problém protože člověk myslí na něco jiného? Ráda bych dala pryč své problémy v roleplayingu, ale je to možné? Najednou se dozvím, že nejsem tak dobrá a takové věci? Cítím se jako zrádce a ještě budu, ale byl to dead end! JASNÉ? DEAD END?! Někdy se prostě můžou věci posrat i online a pak se člověk cítí blbě.. Dobře, omlouvám se, že když je moje postava smutná, že jsem smutná i já? Omlouvám se za to, že prostě brečím i když se jedná o roleplay? Ale to neznamená že neznám rozdíl mezi roleplayingem a skutečným životem, ale pouze to že mám empatii... někdy mam pocit, že existují lidé kteří to slovo ani nikdy neslyšeli.

P.S.: Psaní nepomáhá. Jděte se raději opít.

16.12.2015

16. prosince 2015 v 12:23 | Simča |  Výplody mé mysli
Taky mě nemohl napadnout lepší název článku než dnešní datum, ale proč ne? Říkám si. Já to sem dám. Proč? Protože můžu! Teď jsem přišla s pracáku a od cvokaře... jo, měla jsem oboje v jeden den. Nahodit úsměv a jít dovnitř ordinace. Jak se máte? Ptá se doktorka a já popravdě odpovídám, že dobře. Myslela jsem, že bych konečně mohla přestat brát prášky, ale to asi ne... asi je to vážně na delší dobu a to jsem tenkát myslela, že až mě pustí ze špitálu (klasický špitál, ne psychina!) že to bude v pořádku, ale asi očividně není. Psychouši jsou fajn, ale jak teďuž vím že jak se člověk dostane ke cvokaři, tak je to horší a asi jsem měla brát všechny ty články trochu víc vážně. Ne, nejsem v pohodě, myšlenky mam úplně všude a nevím přesně co mám psát, tak tu mastím to co se mi objeví v mozku... právi ještě nemam a byla jsem venku ale možná tam půjdu zase. Však ještě uvidím.

Kinda busy days...

17. listopadu 2015 v 23:30 | Simča |  Výplody mé mysli
Vím, že poslední dobou toho moc nepíšu, ale není na to jaksi moc času. Furt někde lítám a když jsem doma, tak se věnuji roleplayingu, který mě vážně baví. Brácha má novou knížku, ale já jí ještě ani nečetla... jsem i koukala na filmy docela. Jo, a dala jsem si žádosz o ZTP průkazku. Zdravotní stav tu nebudu rozebírat, stejně mi to nedají protože ten doktor co psal posudek mi napsal, že jsem zdravá což určitě nejsem. Ale prý to píše skoro všem... tohleto sucks. Furt nějaký úřady lítají a psychouši a cvokaři a pracák, atd... voe, já už chci pracovat. Je mi 21 a žiju u rodičů, podle dost lidí je to v mým věku trapný a jo, asi mají pravdu. A já už nevím co psát... myšlenky v hlavě prostě a já píšu tak jak myslím... sneak peak into my head.

Hledá se křeček

14. října 2015 v 22:38 | Simča |  Zasměj se :-)

Nový design

13. října 2015 v 2:22 | Simča |  Já a blog
Tak jsem si změnila design snad po 100 letech a konečně je to něco z mojí mlastní tvorby. Vím že obrázky nejsou moc kvalitní a menu je trochu mimo, ale upřímně kdo udělá hned napoprvé design který bude 100% perfektní... nejdřív jsem myslela, že si nějaký objednám, ale pak jsem si řekla když to dokáže tolik lidí, tak proč bych to nemohla dokázat já? Dělalo se mi to i docela rychle a na můj první takovýhle "složitější" výtvor to není vůbec špatné. Ani jsem nečekala, že si ho sem nastavím, chtěla jsem si to jen vyzkoušet, takže jsem se z výběrem obrázků moc nepatlala, ale nakonec se mi výsledek zalíbil a nastavila jsem si ho, ten starý tu už byl stejně moc dlouho a i když byl neutrální, tak mi přišel docela okoukaný... tak uvidím tak tu tenhle dlouho vydrží.

Edit; tak jsem uchytila záhlaví a už to sedí :)

Myšlenky, myšlenky...

28. září 2015 v 21:05 | Simča |  Výplody mé mysli
Tak po delší době přináším zase report. Neříkám deníček protože tam se píše každý den... tuhle se mi povedlo mít hned 3 noční můry za jednu noc a po produzení jsem si, jak radí, napsala klíčová slova abych je nezapomněla. Zvláštní je že hned 2 ze 3 snů se týkaly proměny. Ta první přímo mé proměny a ta druhá také mé, ale nebyla jsem to úplně já, v tom snu jsem byla někdo jiný... jinak, dneska jsem se byla podívat na již starou a uzavřenou psychiatrickou léčebnu u nás za městem. Fascinují mě staré budovy a jelikož nemám řídičák, řekla jsem tátovi jestli by mě tam nemohl hodit... dovnitř jsem se ještě nedostala, protože jediné otevřené okno bylo vysoko a ani vyšplhat by se tam nedalo pokud dotyčný není Spiderman, ale věřím že za nějakou dobu chátrání to půjde snadno. Jinak... zítra jdu ke cvokaři, tak snad to dobře dopadne, i když nevím... snad už nikam nebudu muset chodit a budu se moct pořádné napít. No uvidíme... teď jsem si tady všimla tohoto > Téma týdne je "Kdybych se stal milionářem". < Fajn, články na téma týdne nepíšu, ale jedním slovem stačí říci že bych byla šťastná. No, kdo by nebyl.
A... začala jsem koukat na Scream Queens což je od stejných tvůrců jako třeba Plastická chirurgie, s.r.o., Glee nebo American horror story. Nebudu spoilerovat, ale je to docela psycho.

Tak měla jsem pravdu...

30. srpna 2015 v 21:01 | Simča |  Výplody mé mysli
Tak jsem měla pravdu... říkala jsem si tak pro sebe když delší dobu nenapíšu kdo si toho všimne, nebo napíše komentář. Přesně jak jsem si myslela. Nikdo. Taky nebylo o čem psát... byla jsem s rodinou v jeskyních a tak. Totiž, na exkurzi ne že bychom tam bydleli. Asi se připojím k Mesadě a moje kámoška se asi stěhuje do Anglie a nevím co nez ní budu dělat... jela bych taky nemám to tu ráda už od doby co jsem chodila na ZŠ. Něják mi ČR nikdy nepřirostla k srdci přestože jsem se tu narodila; mám nějak pocit že jsem se narodila ve špatné zemi. Jako transsexuálové se narodí ve špatným těle, já se narodila ve špatné zemi. Ale asi hold musím ještě nějakou dobu trpět a přežít to tu i když tu mám rodinu no. Nevím co s tím mám jako dělat?
Tak jsem se asi vymluvila.

Kam dál